Peníze z Budvaru a Lesů neprojídat

Vláda už podruhé přelévá miliardy ze státních podniků do rozpočtu. Nic proti. Ale není správné je okamžitě protočit ve výdajích rozpočtu.
Začalo to minulý prosinec, kdy vláda Jiřího Rusnoka převedla šest miliard korun z Lesů ČR do státního rozpočtu. Nyní se k Lesům ČR přidává i Budvar a už je to přes sedm miliard. Příští rok možná přibude Státní tiskárna cenin či nějaký jiný státem ovládaný podnik. A zase to bude o nějakou tu miliardu více. Nejvyšší čas říci stop. Ne samotnému převádění plonkových peněz z podniků do rozpočtu. Ale předhození miliard hladovým ministrům pro okamžité použití. Je přece tolik možností, jak je využít lépe.

Rozstřílet argumentaci ministrů, proč by si měli okamžitě zrekvírovat převedené miliardy, není ale tak úplně jednoduché. Vždyť jaký je rozdíl mezi tím, kdy stát toužebně každý rok natahuje ruku k dividendě ČEZ a okamžitě z peněz dotuje základní funkce státu, a miliardami z fondů zakladatele v Lesích ČR a Budvaru? Notabene, když se jen u ČEZ bavíme pro letošek zhruba o 15miliardové dividendě a Lesy ČR posílají "jen" jednotky miliard? Nepřehlížejme však jeden podstatný rozdíl. Ve státních podnicích se kumulovaly zisky po mnoho let, aniž by až do minulého roku mohly být převedeny do rozpočtu. Nejde tedy o zisk za jeden rok, ale o koruny z letitého porážení stromů či vaření piva. Proti tomu ČEZ je už roky napojen na státní rozpočet a těžko tento penězovod přesměrovat. Jakkoliv by si tedy rád ministr zemědělství Marian Jurečka miliardami podpořil resortní rolnický a lesnický fond, je namístě říci ne. A to samé se mělo říci už před rokem, kdy Rusnokova vláda hned viděla první miliardy z Lesů ČR v programu Nová zelená úsporám. Roky i ty nejbohulibější záměry vlády fungovaly bez těchto miliard, tak ať je to tak dál.

Mnohem lepší variantou je umoření státních dluhů. Z pohledu vlády to není samozřejmě žádné terno. Statistici už nyní brali v potaz státní miliardy u ledu. Umoření dluhu neocení příliš ani voliči před volbami (pokud zrovna nekrachuje Řecko). Přesto jde už o částku, která není jen kapkou v dluhovém moři a vymaže alespoň nějaké úroky z dluhu. Miliardový řád je přece jen něco jiného než spektakulární cupování milionových dluhopisů na kusy, jak to činí prezident Miloš Zeman se svým fondem na splácení státního dluhu. Schopný (klidně i levicový) politik má navíc jistou šanci lidem vysvětlit, že snižování dluhu je v zájmu všech. Není to přece tak dlouho, kdy v krizi látání rozpočtů zaplatili zvýšením DPH vzhledem k jejich spotřebnímu koši nejvíce ti nejchudší. Každá miliarda umořeného dluhu nás tak oddaluje od situace, kdy vláda bude v další krizi předkládat podobné šílenosti, jako je nyní v Irsku návrh na plošné zdanění dodávek vody.

Umoření dluhu však stále ještě není tím nejlepším řešením. Uvědomme si, že jde na dlouhou dobu o poslední miliardy, které takřka spadly shůry. Zhruba 750miliardové příjmy z velké privatizace jsou nenávratně pryč. Nelze už ani prodávat moc podniků. Strategické podniky, jako je Čepro, ČEZ, Letiště Václava Havla Praha či Mero stát nesmí prodat a o prodeji aerolinek a Budvaru se budou politici hádat nejspíše ještě další dekádu. A případný prodej Thermalu či Zemského hřebčince v Tlumačově opravdu stát nevytrhne.

Přísun nečekaných miliard by tak měl jít na to, na co se měly peníze shromažďovat už od 90. let - na velké reformy. Ať už důchodová reforma bude vypadat jakkoliv, bude potřebovat finanční polštář. Nebo se konečně propracujeme i k celistvé reformě daní, kdy leitmotivem bude snížení na evropské poměry unikátně vysokého zdanění práce. Anebo se snad někdy dostaneme ke zdravotnické reformě s fungujícími konkurenčními pojistnými plány.

To všechno je ale utopií, když si stát na miliardy ze státních podniků zvykne jako na výroční rekreační drogu. Jak co nejvíce politikům usnadnit abstinenční příznaky? Řešením by mohla být třeba taková hodně malá verze norského olejového fondu, kam si norská vláda odkládá příjmy z ropy. Podstatný je systém řízení: správu má na starosti norská centrální banka, nikoliv ministerstvo. Ta do státního rozpočtu může uvolnit jen čtyři procenta příjmů. V české verzi by fond pod ČNB mohl posílat vládě třeba třetinu příjmů, z čehož by alespoň polovina mohla jít na umořování dluhu.

Anebo úplně jinak. Ale vždy s vědomím, že to jsou neopakovatelné miliardy, které by se neměly ihned protočit v rozpočtu. Ministr Jurečka promine, ale je to tak.

AUTOR: David Klimeš
AUTOR-WEB: http://ihned.cz/autori


Příspěvky autora iHNed.cz
  • Fait začíná investovat do dřevařství. Získal nejmodernější pilu v Česku

    Po více než měsíčních průtazích se brněnský investor Igor Fait dočkal a za 582 milionů korun získal společnost Less & Timber. Úlovkem v insolvenčních vodách se miliardář, který dosud investoval hlavně ve strojírenství a textilním průmyslu, pouští do úplně nového odvětví - dřevařství. To má v jeho společnosti JET Investment hrát jednu z hlavních rolí.
  • Miliardář Igor Fait si na obří pilu ještě počká

    Prodej pil na zpracování dřeva Less & Timber za více než půl miliardy korun miliardáři Igoru Faitovi se protahuje. Insolvenční správkyně mu totiž stále neprodala společnost ze zkrachovalého lesnického impéria Jana Mičánka. A to i přesto, že jí k tomu věřitelé dali pokyn už před více než měsícem.
  • Lesy ČR do konce září zvedly zisk o 21 procent

    Státní podnik Lesy České republiky (LČR) za prvních devět měsíců letošního roku zvýšil hrubý zisk o 21 procent na dosud nejvyšších 5,23 miliardy korun.
  • Peníze z Budvaru a Lesů neprojídat

    Vláda už podruhé přelévá miliardy ze státních podniků do rozpočtu. Nic proti. Ale není správné je okamžitě protočit ve výdajích rozpočtu.
Mohlo by Vás zajímat
DREVARI.SK, s.r.o.
DREVARI.SK, s.r.o.