Propaganda mrtvým ptákem > EKONOMICKÉ ZPRÁVY

Propaganda mrtvým ptákem

Na oltáři leží spoutaná dívka, nad ní kněz s nožem v ruce cosi drmolí. Pak řízne, zaloví v hrudníku a za jásotu přihlížejících zvedne do výše tlukoucí srdce. Podobné obrazy nám v mysli vyvolá sousloví "rituální oběť". Obětování živých bytostí přisuzujeme primitivním společnostem. My, pokrokoví a racionální lidé dneška, se při představě živé obětiny nanejvýš znechuceně otřeseme. Jenže ne vždy.

V areálu generálního ředitelství státního podniku Lesy České republiky v Hradci Králové postávají muži v zelených uniformách, přihlížející novináři napjatě hledí vzhůru. Dvířka klece umístěné na věži "v těsném sousedství ředitelství" se otevřou a vylétne několik krásných dravců - v zajetí odchovaných rarohů velkých. Novináři se následně dozvědí, že raroh je kriticky ohroženým druhem a že Lesy ČR se podílejí na jeho ochraně. Novináři netuší, že byli právě svědky nikoli "posílení ohrožené přirozené populace" raroha, ale rituálního obětování vzácných ptáků. Podstatná fakta jim totiž organizátoři nesdělili. V Hradci Králové ani v jeho okolí rarozi nežijí, a pokud paměť sahá, ani nežili. U nás hnízdí hlavně na jihu Moravy, kde jich od 70. let minulého století pomalu přibývá. Přesto byl raroh vybrán jako druh určený "k záchraně", na níž se Lesy ČR podílejí od roku 1995. Vypuštění i divocí rarozi jsou pečlivě sledováni, ale není známo, že by z těch vypuštěných někdy zahnízdil alespoň jediný. Vypouštění do přírody je pro tvory odchované v zajetí vždy rizikové. Jenže zde je úspěšnost nulová. O ochranu vzácných ptáků tu zřejmě dávno nejde. Lesy ČR posílají ohrožené ptáky na smrt a v médiích se následně chlubí péčí o ohrožené druhy. Přitom u nás žijí stovky a tisíce ohrožených druhů živočichů, jejichž přežití na obhospodařování státních lesů přímo závisí. K jejich potřebám jsou ale Lesy ČR obvykle hluché.

Pro velké úspěchy v ochraně ptáků se státní podnik rozhodl věnovat se také vědě o nich. Lesy ČR se pokoušejí získat povolení k "výzkumu" raroha a orla královského v lužních lesích na jihu Moravy, v tzv. moravské Amazonii. Tedy na místě, kde týž podnik dlouhodobě blokuje vznik chráněného území a kde rychlými těžbami devastuje biologicky nejcennější lesy v republice. Rušení dravců bývá příčinou opuštění hnízda a smrti mláděte. Ale upřeli byste mladému orlovi šanci předvést se novinářům nebo zahrát si ve filmu o tom, jak státní podnik chrání lužní lesy? Než přírodu chránit, je snazší občas sehrát komedii pro novináře. Zvláště když režisérovi prakticky nesejde na tom, že herci nepřežijí do druhého dějství.

Veřejné obětování živých tvorů snad dříve vyjadřovalo strach před bohy i úctu k nim. Prastarý rituál dnes provozuje státní podnik, aby demonstroval svou starost o přírodu a vyhnul se změnám, které naše lesy naléhavě potřebují. Možná však pánům z generálního ředitelství křivdím. Nelze vyloučit, že stále propracovanější mediálně propagandistické rituály mají skutečně usmířit zlé duchy. A mimochodem, tiskový odbor státního zeleného mamuta nedávno začal produkovat zprávy o tom, jak podnik skvěle vydělává. Které duchy má usmířit tento rituál, je nabíledni.


Lukáš Čížek
Autor je biolog, pracuje v Biologickém centru AV ČR.

Upřeli byste mladému orlovi šanci předvést se novinářům nebo zahrát si ve filmu o tom, jak státní podnik chrání lužní lesy?
AUTOR: Lukáš Čížek, Hospodářské Noviny

---